STANDARD

EDERATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE
Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)

FCI-Standard č. 352 / 05. 12. 2017

překlad: Ing. Hana Petrusová

RUSKÝ TOY

(Russkiy Toy)

ZEMĚ PŮVODU: Rusko

DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 07. 11. 2017

POUŽITÍ: Společenský pes.

KLASIFIKACE FCI: Skupina 9 Společenští a malí psi. Sekce 9 Kontinentální malí španělé a ruští toy. Bez zkoušky z výkonu.

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Začátkem 20. století byl jedním z nejoblíbenějších malých plemen v Rusku anglický toy teriér. Bohužel byl v letech 1920-1950 chov čistokrevných toy teriérů téměř zastaven a počet psů klesl na kritickou úroveň. V polovině 50. let začali ruští chovatelé psů se znovuoživením plemene. Téměř všichni psi, použití k chovu, neměli rodokmeny, mnoho z nich nebylo ani čistokrevných. Navržený standard pro tyto toy teriéry se v mnoha aspektech výrazně lišil od standardu anglického toy teriéra. Od této chvíle se vývoj plemene v Rusku vydal vlastní cestou.

12. října 1958 se dvěma hladkosrstým jedincům, z nichž jeden měl poněkud delší srst, narodil potomek, který měl nápadné závěsy na uších a končetinách. Bylo rozhodnuto tento rys udržet. Tento psík byl spojen s fenkou, která rovněž měla poněkud delší srst. Takto vznikla dlouhosrstá varieta ruského toye. Byla nazvána „moskevský dlouhosrstý toy teriér“. Ve vývoji této variety hrála důležitou roli chovatelka z Moskvy, Jevgenija Fominišna Žarova.

Po dlouhé době izolovaného vývoje spojeného s cílevědomě prováděnou selekcí bylo vytvořeno nové plemeno „ruský toy“ se dvěma varietami: dlouhosrstou a hladkosrstou.

CELKOVÝ VZHLED: Malý elegantní dlouhonohý pes, s jemnou kostrou a suchým svalstvem. Velmi harmonický, dobrých proporcí. Pohlavní dimorfismus jen slabě vyjádřený.

DŮLEŽITÉ PROPORCE:

Délka těla se rovná výšce v kohoutku.

Výška v loktech je jen o málo větší než polovina kohoutkové výšky.

Hrudník dosahuje k loktům.

Délka tlamy je menší než délka mozkovny.

POVAHA / TEMPERAMENT: Živý, velmi veselý, ani bázlivý ani agresivní. Vždy zvědavý na okolní svět, silně oddaný majiteli.

HLAVA: Ve srovnání s tělem malá. Lehká, štíhlá; při pohledu shora klínovitá; týlní hrbol nevýrazný.

MOZKOVNA:

Lebka: Vysoká, ale ne příliš široká (šířka v úrovni jařmových oblouků nepřesahuje hloubku lebky) s mírně okrouhlým čelem. Okrouhlost má být patrná ale ne přehnaná.

Stop: Jasně patrný, středně hluboký.

OBLIČEJOVÁ ČÁST:

Nosní houba: Malá, dobře utvářená a dobře otevřenými nozdrami; černá nebo odpovídající barvě srsti.

Tlama: Štíhlá a špičatá, plynule se zužující k nosní houbě, kratší než mozkovna: délka od 1/3 do 2/5 délky lebky. Nosní hřbet rovný.

Pysky: Tenké, suché, těsně přiléhající a tmavé nebo barvou odpovídající barvě srsti.

Čelisti/Zuby: Nůžkový skus. Klešťový skus dvou nebo tří párů řezáků je povolený, ale ne žádoucí. Zuby bílé, středně velké.

Líce: Ploché, jen málo patrné.

Oči: Poměrně velké, okrouhlé, výrazné, uložené dostatečně daleko od sebe a hledící přímo vpřed. Pokud možno co nejtmavší. Oční víčka tmavá nebo barvou odpovídající barvě srsti, pevně přilehlá. Pohled sebevědomý, chytrý, zvědavý, přátelský a inteligentní.

Uši: Velké, tenké, vysoko nasazené, vztyčené, tvaru vysokého rovnoramenného trojúhelníku; téměř kolmo nesené. U dlouhosrsté variety mohou být nesené mírně rozkleslé do stran.

KRK: Dlouhý, suchý, vysoko nesený.

TRUP:

Hřbetní linie: Mírně a postupně klesající od kohoutku ke kořeni ocasu.

Kohoutek: Lehce vyznačený.

Hřbet: Silný a rovný.

Bedra: Krátká, dostatečně svalnatá a lehce klenutá.

Záď: Záď šikmá se sklonem asi 15° pod vodorovnou linií, středně široká, dostatečně dlouhá.

Hrudník: Dosahuje k loktům, v průřezu poněkud ploše oválný.

Spodní linie: Vtažené břicho a slabiny vytvářejí plynulou a pěkně klenutou linii od hrudníku ke slabinám.

OCAS: Střední délky, srpovitý nebo šavlovitý, bez zálomku nebo zakřivení. Výše nasazený. V pohybu není žádoucí ocas nesený pod úrovní hřbetu nebo položený na hřbetě. Kupírovaný ocas je povolený; jsou ponechané dva až čtyři obratle.

KONČETINY:

HRUDNÍ KONČETINY:

Celkový vzhled: Při pohledu zepředu jsou hrudní končetiny rovné a paralelní. Při pohledu zboku postavené pod tělem. Výška v loktech je jen o málo větší než polovina výšky v kohoutku.

Plece: Lopatky středně dlouhé a ne příliš šikmé.

Nadloktí: Přibližně stejné délky jako lopatky. S lopatkami svírají úhel 100-110°.

Lokty: Směřují vzad.

Předloktí: Dlouhá, rovná.

Zápěstí: Suchá.

Nadprstí: Při pohledu zepředu rovná, při pohledu zboku téměř kolmá.

Přední tlapky: Malé, oválné, nevbočené ani nevybočené. Prsty dobře sevřené a klenuté. Polštářky pružné. Drápky a polštářky černé nebo v barvě srsti.

PÁNEVNÍ KONČETINY:

Celkový vzhled: Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny rovné a paralelní, postavené poněkud dále od sebe než hrudní končetiny. Při pohledu zboku mírně zakročené. Kolena a hlezna dostatečně zaúhlená, v rovnováze se zaúhlením hrudních končetin.

Stehna: Středně dlouhá; svaly suché a dobře vyvinuté.

Bérce: Přibližně stejné délky jako stehna.

Hlezna: Dostatečně zaúhlená.

Nadprstí: Kolmá k zemi a navzájem paralelní.

Zadní tlapky: Klenuté a dobře sevřené, o něco užší než přední tlapky; prsty dobře přilehlé, nevbočené ani nevybočené. Drápky a polštářky černé nebo v barvě srsti.

POHYB: Snadný, lehký, přímý, živý, středně prostorný. V pohybu hřbetní linie pevná, bez viditelných výkyvů, vyvýšení v kohoutku je přípustné. Hlava hrdě vysoko nesená; ocas nesený dostatečně vysoko.

KŮŽE: Tenká, dobře přiléhající.